Občas se setkávám s tím, že lidé se navzájem napomínají, že je špatné, když se v hovoru používá například slovo strašný.
Prý má toto slovo vibraci strachu...
Myslím si, že se příliš všechno zobecňuje. Já například slovo
,,strašně" používám ve spojení ,,strašně krásný" - myšleno móóóc krásný,
takže v tomto případě tomu slovu nedávám žádnou negativní vibraci, ale
velmi pozitivní.
Vzpomněla jsem si Dr. Masaru Emoto . Škoda, že už nemůže udělat pokus...
Věřím, že slovo ,,strašně" by nevytvořilo žádný krásný krystal z vody, protože všeobecné mínění o tomto slově je negativní, ale co kdybych to slovo k pokusu napsala vlastní rukou já a ve druhém pokusu by to napsal někdo, kdo věří, že to slovo je negativní.
Myslím si, že slovo s mou vibrací by vytvořilo nádherný krystal.
Nezapomínejme na to, že jsme individuality a jak to má ten, nemusí mít nikdo další.
Nezapomínejme na to, že jsme individuality a jak to má ten, nemusí mít nikdo další.
A co je a není správné? Kdo to určuje?
Děláme si život zbytečně složitější, než je.
Já jsem já, ty jsi ty. Nechtěj, abych to měla jako ty a já nechci, abys to nutně měl jako já.
Jak to má druhý, ráda vyslechnu, ale neřídím se tím, dokud se s tím osobně nesetkám sama.
Často jsem říkala : ,,nechápu, jak může mít někdo souběžně dva vztahy",
říkala jsem to tak spoustu let, než se to stalo i mně. V tu chvíli jsem
pochopila a přestala soudit ty, co to tak měli dřív a já je
nechápala...
Pokud cokoli nebo kohokoli za něco soudíme,
představme si, že by se s námi a tím člověkem zasekl na pár hodin výtah a
on by měl šanci nám povyprávět, čím vším prošel, než jsme se potkali...
Žádné komentáře:
Okomentovat